Všelijaké pověry či magie - "laické pravoslaví"

V příspěvku http://pravoslavi.goodforum.net/obecna-diskuze-uvahy-f1/dotaz-t290-7.htm#491 bylo zmíněno "laické pravoslaví" jako protiklad k oficiálním praktikam pravoslavné církve. Pro studovaného teologa nebude problém rozpoznat co je v pořádku a co už je magie. Jak se v tom má ale orientovat obyčejný věřící? Připadá mi také, že problém je ještě  větší pro někoho kdo v pravoslavném prostředí nevyrůstal.  Existuje  nějaké jednoduché rozpoznávací znamení nevhodných praktik? Jestli se zde najde někdo, kdo se v problematice vyzná a bude mi ochoten k tomu  napsat pár řádek, tak bych otázku doplnil nějakými příklady, u kterých nejsem schopný posoudit jejich podstatu.

Příspěvek se zmínkou o laickém pravoslaví poslal o. Jan z Jihlavy, možná tuto otázku směřovat přímo na něj?

Admin napsal:Příspěvek se zmínkou o laickém pravoslaví poslal o. Jan z Jihlavy, možná tuto otázku směřovat přímo na něj?

Ten příspěvek jsem zmínil pouze jako pomůcku, aby byla srozumitelnější podstata  otázky. Jinak tam žádná těsnější souvislost na jeho obsah nebo autora není.

Za odpověď budu vděčný komukoliv, kdo problému rozumí. Zajímavý text o problému nedávno vyšel na http://ambon.or.cz/ambon.pl?thread=518& , otázku rozpoznání hranice mezi přípustným a zlým, ale nijak neřeší. 

Tedy s vyjímkou citace, která je spíš povrchní než návodná:

Starec Lavrentij Černigovskij řekl jedné nemocné: "Jdi k lékařům a léč se bylinami. Lékař, je-li věřící, je jako apoštol. K zaříkávačům (psychotronikům, léčitelům) nechoď, je to ďábelské dílo. Kvůli nim lidé přicházejí o blahodať. K modlitbám přidávají ještě svoje slovo. Jestli do soudku medu dáš lžičku petroleje, nebude to k jídlu."

Prozatím vyšla pouze  I. část a tak čekám na pokračování.

Jednoduché, zdánlivě primitivní odpovědi starců mohou být klíčem pro klid mysli a duše, zda konáme správně...
Naše západní racionalistické myšlení nemá rádo jednoduché pobídky, často si hledá "ale"...

Je věcí vývoje, že zpočátku mnohdy neumíme přijmout Pravoslaví v plnosti, neboť může být ještě prostoupen vnitřními konflikty či různými vlivy... To vše ale časem mizí s pravoslavnou praxí, kdy začínají být lépe chápány různé souvislosti a spjatost prvků duchovního pravoslavného života.

Pokud si někdo není jistý, jak rozpoznávat dobré či špatné vlivy, má více možností... Rozmluvu o konkrétní záležitosti s knězem, s duchovním starcem, nalezení odpovědi v četbě sv. otců, Sv. Písma, v modlitbě k Hospodinu za porozumění, vše ve spojení s orthopraxí... Nikde jinde člověk nenajde takovou pomoc jaká se zde nabízí díky Pánu Bohu, jistě přijde Boží pomoc i v porozumění... kdo tluče, tomu bude otevřeno...

Mnoho autorů tuto problematiku jistě popsalo mnohem lépe. Vzpomínám některá díla Teofana Zatvornika, nebo výbornou knihu Neviditelný boj Starce Nikodéma Agiority, či některá díla metropolity Antonije Surožského, vydaná i v českých překladech.

Ze současné doby může být inspirativní též kniha V duchu štěstí (mniši z new Skete), vydaná v Praze roku 2002, atd...

Velice pěkný článek který se trefně prolíná s naším tématem, lze najít na Ambonu.

Ještě se nabízí otázka, dle mého názoru velice palčivá, proč by měla mít Pravoslavná církev (nejen) v Českých zemích nějakou, byť symbolickou účast v heretických spolcích, které podkopávají principy Pravoslaví?

Pozdravuju vas vsetkych s Dnom Svatej Troicy.

Citala som vase clanky,ktore ma velmi nadchli.Je to uzasne,ze zverejnujete taketo tamata,pretoze obycajny clovek sa k takymto veciam tazko dostane.myslim si ze v dnesnej dobe je take nieco velmi potrebne aby ludia boli informovani, a tak pochopili podstatu vsetkeho zla.

Srdecna vdaka.

Marina z Drazdan